Potkal jsem před lety skvělého učitele. Přesvědčivého a inspirativního. Vyzýval mě, abych byl ve svém životě studený nebo horký, ale v žádném případě ne vlažný, nijaký, banální. Bylo mi sedmnáct. Dnes, kdy je mi víc než jednou tolik, stále víc chápu, že studený či horký zvládnu být nejen v emotivně vypjatých okamžicích, v extatických chvílích pociťované radosti či smutku, ale taky v nejkrizovějších obdobích všedního dne, v každodennosti, zdánlivě šedé, nezajímavé, dobré leda tak k přežití. Jde totiž o čas, kdy mohu zažít jistotu, pevnost, pokoj, ohromnou sílu, která právě zde přebývá.
Asi znáte ty chvíle, kdy letmo potkáte někoho po mnoha letech, rádi ho vidíte, nestačí pouhý pozdrav, chcete něco dodat, přitom nemáte čas s ním déle povídat a zazní, ani nevíte jak, snad to nejhloupější: „Jak se máš?“ Co na to říct? Jeden můj kamarád odpovídá: „Hrozně. Ale zvládám to skvěle.“ Inspiroval mě. Odpovídám: „Jsem šťastný. Co ty?“ A nedávno jsem to i vyzkoušel, na jedné vernisáži, kde jsem potkal řadu svých úspěšných známých, které jsem léta neviděl. „A jak se máš? Jak se daří?“ „Jsem šťastný. Co ty?“ „Ty jo. Aha. O tom budu přemýšlet.“ Přál bych vám, abyste byli šťastní. Přičemž skutečné štěstí příliš nezávisí na tom, jestli zažíváte radosti nebo těžkosti. Skutečné štěstí nemusí být pociťované, ale je bytostné. Štěstí je vnitřní stav.
Občas mě straší představa, že až jednou přejdu na druhou stranu času a stanu před tváří Hospodinovou, zazní: „Tvůj život byl na vahách shledán lehkým.“ Tedy banálním, zbytečným, marným. To je to nejhorší, co může člověk slyšet. Když onen můj učitel před dvěma tisíci lety vstoupil do tohoto našeho času, stalo se tak během sčítání lidu za císaře Augusta, tedy během naprosto všední, technicistní události. Asi jako když v březnu stojím ve frontě na finančním úřadu. Jakoby chtěl říct, že i tato naprosto nezajímavá část života nemusí být ztracená. I takto strávené chvíle jsou chvílemi vzácného života a jestli budou banální či šťastné, závisí jen na mně. Jen na mně závisí, jestli budou vnější války či marnosti i válkami a marnostmi mými.
Buďte šťastní.