TEXTY‎ > ‎

Zakázaný Bůh

Dokumentaristé si obvykle příběhy nevymýšlejí, ani je moc nehledají. Ony se nám prostě stávají, skoro o ně zakopáváme. Nesamozřejmě a s vděčností, to je jasné. Před časem se mi takto zjevil napínavý, téměř detektivní příběh za účasti venkovského faráře, špičkových, stejně jako zakázaných výtvarníků a ovšem.. také vládnoucího programově ateistického režimu. 

V zapadlé moravské vsi, v Senetářově před půlstoletím vznikl kostel-plastika-socha, výjimečné dílo moderní architektury. Jedni tvrdí, že jde o čistý Brusel. Jiní, že jde o inspiraci Corbusierovou kaplí v Ronchamp. Sám autor, malíř a sochař Ludvík Kolek, však říká, že v roce 1968, kdy kostel za dva týdny navrhl, o těchto inspiracích nic nevěděl.

Od začátku až do konce šlo o komunitní akci, chytrou, zemitou, odhodlanou, svižnou, praktickou. Plánované svěcení kostela odhalila StB až na poslední chvíli. Co to? Církev byla v tehdejší propagandě odsouzena k vymření a najednou stavba nového kostela? Nedokázali už zastavit tisíce věřících. Kolem vesnice se tak aspoň rozložila armáda včetně několika vodních děl, aby „bránila socialismus“, jak vzpomíná senetářovský kostelník Josef Zouhar, tehdy voják v nasazení. Ale poutníci si z toho prý nic nedělali. 

"No tak pěkné kostel to je, moderní, takové zvláštní. Světlo. Tam když člověk vstoupí do toho kostela bílýho, to je světlo," říká někdejší ministrant, dnes zemědělec Ruda Formánek.

Prý prostý člověk rozumí jen doslova řečenému či zobrazenému, prý nerozumí abstrakci. Senetářovský kostel nejen promlouvá abstraktními obrazy, ale sám je abstrakcí. Abstrahuje od běžných smyslů a komunikuje jinudy. Možná právě o to v životě jde. Přemoci smysly a naučit se komunikovat jinak. Až totiž dojde k tomu, že o všechny své smysly přijdu a k tomu jednou dozajista dojde, abych uměl vyjádřit, co chci, co mám na mysli, co cítím.

"Duše. Jde totiž o duši," říká malíř a sochař Ludvík Kolek.Já jsem byl v té chvíli čistá duše. Věděl jsem, že nemám oči, že to je čistě duchovní skutečnost a přitom velmi pozorná, takže jsem mohl sledovat cokoliv, poslouchat.

Senetářov. Jen půlhodinku cesty od Brna.

Comments